ATHÉNY: SPOLUPRÁCE, EDUKACE, KRITIKA / ATHENS: Cooperation, Education, Critique

Projekt s názvem „ATHÉNY: SPOLUPRÁCE, EDUKACE, KRITIKA“, který vzniknul z iniciativy Ateliéru bez vedoucího (Prague, CZ), vychází z potřeby prozkoumat chybějící, nebo omezené formy reflexe vzdělávácích procesů, a jejich možných důsledků. Institucionální možnost vzdělání je dnes často postavena na hierarchickém vztahu učitel – žák, toho kdo mluví a kdo poslouchá. Vzdělání je výměna „informací/ faktů“, jejichž pravdivost je doložena institucí, v níž jsou přednášeny. Experimentální potenciál škol je potlačen komercionalizací poznatků, které musí být využitelné v aplikované sféře. Ze vzdělání se díky tomu stává subjekt, určený ke směně. Ačkoliv je student součásti „těla školy“, jeho vlastní hlas je umlčen ve prospěch toho, co má být předpokládáným výstupem jeho aktivit. Měřitelným výsledkem je konkurenceschopnost na trhu. Gayatri Chakravorty Spivak mluví v této souvislosti o západním kánonu „zastupovaní druhého“ (other speaker). Tím jsou eliminovány všechny proti-postoje a proti-názory. Není zde jasné, kdo mluví, nebo odkud přichází to, co říkáme my sami. Model „zastupitelské demokracie“, který se neobjevuje jen ve vztahu učitel-žák, ale také občan-stát, je blízký formě břichomluvy, při které hlava mluví za ostatní části. Mluvení bez obrazu je však delokalizované, blíží se spíše iluzi „fantomatického těla“, při níž není možné obsáhnout její pravou podstatu.

ventriloquist a trupici

In this moment of unconsciousness, we disposed of the face and let

processes sound. They flowed silently, tracking existing troughs as in a

strange digestive system. Followed its changing rules. Decomposing the

sources residues.

 

But what if the belly realized itself and transformed its activity into

a speech act?

 

We are full of non-digested knowledge. Refusing the program of our

digesting system. Attempting to change its flows.

 

How to hear the voice in a headless body’s sounds? How to become a

ventriloquist?

 

The project “ATHENS: Cooperation, Education, Critique,“ which emerged from the Studio without master initiative (Prague, CZ), is based on the need to investigate the lack of reflection (or its limited forms) about general process of providing education to students and its possible consequences. Nowadays institutionalized education is often based on a hierarchical relationship between teacher and student, in other words: one speaks and the other one listens.

 

Education is based on information (facts) exchange. Institution determines its truthfulness that is emphasized through lecturing. The experimental potential of schools is suppressed by the commercialization of knowledge that must be at hand for the exploitable structure. As a result, education becomes a “subject to change”. Although a student is a part of the “status of the class”, his own voice is silenced in favor of what should be the expected outcome of its activities.

 

The measurable outcome is a competitive market. In this context Gayatri Chakravorty Spivak speaks about the Western canon called “representation of someone else” (other speaker). This shuts the door on any opposing opinions or approaches. It is unclear who is speaking or where the things we say ourselves come from. The model of  “representative democracy” occurs not only in the Teacher-Student relationship, but also in the relationship between the citizen and the state.  It very is close to a kind of ventriloquist in which the head speaks for other parts of the body.
Speaking without an accurate picture removes (something) from a particular place or location. It thus verges on the “phantom body” in which is impossible to comprehend its true nature.